9.html
Segmentace
Segmentací se rozumí rozklad obrazu jakožto souboru bodů
(pixelů) na smysluplnější části malého počtu, tzv.
segmenty. Ty by měly pokud
možno odpovídat objektům, přičemž si ovšem segmentace omezuje
především na vizuální
blízkost
pixelů a cíle rozeznámí
objektů nemůže plně dosáhnout. Záleží potom na
upřesnění vizuální blízkosti pixelů.
Podobná barva
Jednou možností je vycházet ze světlosti nebo barvy
pixelů a vytvořit segmenty podle dobře zvolených rozsahů těchto
veličin. Obzvlášť normalizovaná informace o barvě se k
tomuto účelu dobře hodí, protože je nepříliš
citlivá na růžnou intenzitu osvitu předlohy bílým
(přirozeným) světelným zdrojem. To je
implementováno v programu segmentace.mw
(html):
Prostorová blízkost
Často se ovšem v obraze vyskytuje několik různých objektů
stejného druhu a k jejích odlišení je třeba
vzít v úvahu nejen blízkost barvy, ale i
prostorovou blízkost. Tím se například
"citronový" segment na fotce citronovníku rozpadne na
jednotlivé citróny.
Skloubením myšlenky barevné a prostorové
blízkosti lze charakterizovat segmenty v prostoru
ohraničené hranami, kterých barevný odstín
se plynule mění.
Co od segmentace nelze čekat
Segmentace vychází pouze z vizuálních
informací na nízké úrovni
zpracování a nebere tak do úvahy zejména
komplexnější modely objektů objektů vyobrazených na
snímku. Pokud tedy z různých otvorů trička trčí
prostorově ohraničené segmenty barvy kůže - krk, paže a břicho -
lze očekávat jako segmenty tyto jednotlivé části
nebo jeden segment obsahující všechny pixely barvy kůže.
Segmentace však nerozliší, které tyto části
patří k jednomu či jinému člověku, pokud jich je na
snímku více.
Klastry
Při sdružení pixelů od segmentů je třeba pružně hranice
kritérií pro jednotlivé segmenty podle
výzrazných shluků pixelů v prostoru všech
možností. Nalézáním shluků (klastrů) se
zabývá klastrová
analýza. Segmentům v obraze potom mohou (v případě
zpracování pouze informace o barvě) odpovídat
klastry v prostoru barev.
Literatura:
