Prezentace
může snadněji
zprostředkovat myšlenky a výsledky, pokud k tomu použijeme
vhodných pomůcek.
V současné době se nejčastěji jedná o
promítání vizuálního
doprovodného
materiálu. Příprava takového materiálu je
těžištěm tohoto tematu. S úspěchem lze použít vhodně
upravené stránky v HTML nebo LaTeXu se
speciálním balíkem pro
promítání, Ovšem nejrozšířenější je
použití programu PowerPoint.
Užitečný pro sledování výkladu může
být i letáček se shrnutím podstatných bodů
(a případně odkazů a obrázku, kterých
zapsaní je náročné a odpoutávalo by
pozornost od výkladu), nebo přímo vytištěná
práce, článek, o kterém se pojednává
- to je ovšem často nahrazeno odkazem na místo v síti,
kde si je možno článek prohlédnout.
PowerPoint-prezentace
se sestavuje z řady po sobě jdoucích ploch wysiwyg editorem,
které mohou obsahovat text, obrázky a animace.
Program můžete používat s pomocí nápovědy v
něm nebo se podívat na Školení v Odkazech
níže. Výsledek je možno prohlížet (nikoliv však
vytvářet prohlížečem, který je volně ke
stažení).
Několik zásad:
- Na první stránce by měl být
název prezentace a jména autorů
- Na druhé stránce by měla být osnova
přednášky, plní funkci úvodu.
- Nedávejte příliš mnoho materiálu na
stránku. Především delší úseky
článků zkopírované do prezentace jsou těžko
čitelné a především nevstřebatelné.
- Při volbě barev a pozadí buďte
uvážliví: např. žlutá písmena na
bílém pozadí nejsou často k přečtení.
- Pokud je plocha příliš členitá a
pestrá je těžké zjistit a soustředit se na to, co je na
ní vlastně důležité.
- Pokud to není odůvodněné, nezařazujte
animace. Jako ozdoby působí převážně rušivě.
- Na poslední stránce by mělo být
shrnutí plnící funkci závěru.
- Na poslední poslední stránce, je
dobré mít odkazy na literaturu a další zdroje,
pokud by na to došlo.
- Na poslední poslední poslední
stránce může být
rozloučení/poděkování za trpělivost.
- Pokud Vám stále ještě zbývá
několik opravdu posledních stránek, at po závěru
nebo těsně před koncem času Vaší prezentace, stala se chyba:
Samozřejmě lze příliš velkě množství stránek
rychle proklikat, ale nikdo je z posluchaču zřejmě nepochopí. Je
třeba říct jen to podstatné a tak zmenšit prezentaci.
Volba toho, co je možno vypustit, aby neutrpělo sdělení, je
někdy těžké.
|

|