Ai, zde leží zem ta, před okem mým selzy ronícím,

někdy kolébka, nyní národu mého rakev.

Stoj noho! posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,

k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled.

Neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,

jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.